Neobyčejný osud jedné země a jednoho člověka

21. listopadu 2017 v 12:32 |  Recenze
Khaled Hosseini je původem z Afghánistánu a Lovec draků, který vyšel v roce 2003, je částečně jeho autobiografií. Hlavní hrdina Amír žije v Americe a vzpomíná na své dětství v Aghánistánu, na své přátele a na to, jak několik významných událostí proměnilo osud nejen jeho rodné země, ale i jeho samotného.

"Na světě je jen jeden hřích, jenom jeden - a to je krádež.
Každý jiný hřích je jen jiný druh krádeže.
Když zabiješ muže, ukradneš mu život,
ukradneš jeho ženě právo na manžela, jeho děti oloupíš o otce.
Když zalžeš, ukradneš někomu právo zvědět pravdu,
když podvádíš, ukradneš právo na spravedlnost."

Lovec draků začíná jako "obyčejný" příběh o dospívání malého chlapce. Velmi brzy se z něj ale vlivem dost nečekaných a poměrně krutých událostí stává příběh neobyčejný. Hlavní hrdina Amír prožívá své dětství v Afghánistánu, společně se svým otcem a nejlepším přítelem Hasanem. Do jejich životů však zasáhne politika a jak se situace v Afghánistánuzhoršuje, Amír a jeho otec emigrují do Ameriky. Po několika letech se však Amír do své rodné země musí vrátit, aby zde čelil nejen její změněné tváři, ale především své minulosti. Nalézá v sobě dosud nepoznanou sílu a odvahu a nakonec se pouští do dobrodružství, o němž si není jistý, že z něj vyvázne bez úhony - či dokonce živý.

"V Afghánistánu je hodně dětí, ale málo dětství."

Pro některé může být stejně jako pro mě tato kniha velice poučná. Seznamujeme se zde s tradicemi Afghánců, s jejich způsobem života a myšlením. A také se samotnou historií Afghánistánu. Ten je zprvu líčen jako nádherná poklidná země, ačkoliv zde už od počátku panují etnické problémy. Zemi tvoří několik menšin a vztahy mezi nimi jsou vypjaté. Později se však Afghánistán vlivem světových událostí stává peklem pro většinu svých obyvatel. Okupace sovětskými vojsky a následná vláda Talibánu jsou zde líčeny tak realisticky, až čtenáři běhá mráz po zádech. Klidné, místy až idylické životní etapy se mísí s nadmíru dramatickými, až neuvěřitelnými situacemi. Tragické svým způsobem převládá, přesto nelze jednoznačně říci, že by byla tato kniha smutná. Zvláště její první část má nádech nostalgie a příběhy podávané dětskýma očima jsou plné barev a slunce. Ty pozdější jsou plné temnoty a krve a tvoří tak nádherný kontrast.

"Se mnou mu to kupodivu nevycházelo, ale jinak přetvářel můj otec svět kolem sebe,
jak uznal za vhodné. Problém samozřejmě spočíval v tom,
že viděl svět černobíle, a osoboval si právo rozhodnout,
co je černé a co bílé. Takového člověka nemůžete milovat,
aniž se ho i trochu bojíte.
A dokonce ho i možná trochu nenávidíte."

Hlavních postav je v knize jen několik. Významné postavení zde má Amírův otec, což je velmi úctyhodná postava, s nádherným smýšlením o vlastní zemi, náboženství, o lidech a světě jako takovém. Jeho černobílé vnímání světa, před kterým je ve výše uvedené citaci varováno, jsem v knize ani tak nezaznamenala, jako spíš to, že byl Amírův otec velmi hrdý a ve své hrdosti přísný člověk. Byl však vždy za každou cenu spravedlivý, nebál se postavit se za slabší a chránit je i vlastním životem. Z ostatních postav má v díle vedle Amíra největší slovo jeho přítel Hasan, rovněž velmi chrabrý a nebojácný člověk. Amír někdy využívá svého postavení a vyššího věku a Hasana si dobírá, ten jej však bezmezně miluje a udělal by pro něj cokoliv. Větší místo v knize patří dále Amírově ženě, velice laskavé a moudré, a Hasanovu synovci. Amír sám není ani zdaleka kladným hrdinou. Téměř v počátku knihy jsme svědkem jeho zbabělosti a činu pro někoho tak ohavného, že nad hlavním hrdinou zlomí hůl. Avšak veškerá dětská krutost je vyprávěna s dospěláckou moudrostí, a člověk má tak větší tendenci ji odpustit, protože ji chápe.

"Člověk, který nemá svědomí, který není dobrý, netrpí."

Kniha je velmi dramatická, dojemná, úsměvná a laskavá. Je plná životních mouder, která nejsou podávána nijak lacině a podbízivě. Kniha nám ukazuje, jak často se člověk dostává do situací, v nichž jednoduše ví, co je správné, ale za žádnou cenu to není schopný v dané chvíli říct nebo udělat. A také to, že člověk, který dělá špatné věci, nemusí být nutně špatný člověk. Lovec draků je směs faktických informací a dramatického příběhu, který je místy sice velmi neuvěřitelný, ne však nerealistický. Některé části knihy jsou vykresleny opravdu bravurně, bohužel jsou to většinou ty, u jejichž čtení vám není dobře. Snad ale především moudrost a laskavost hlavního hrdiny způsobují, že i přes veškerá úskalí se čte kniha lehce a ráda. Je to bolestivé čtení, ale rozhodně stojí za to.

"Je moudřejší trápit se pravdou, než se utěšovat lží."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama